Doménová jména a ochranné známky

Doménová jména a ochranné známky

Zvláštní význam pro doménová jména a možné kolize s existujícími právy na označení mají ochranné známky. Doménové jméno často slouží, stejně jako ochranná známka, k rozlišení výrobků a služeb, které jsou nabízeny v prostoru Internetu. Jak již bylo výše řečeno, v podstatném se doménové jméno a ochranná známka liší, totiž účinky registrace obou zmíněných institutů.

Ve vztahu ke spotřebiteli je ochranná známka ukazatelem směrem k zavedené kvalitě, vlastnostem, chuti apod. a tudíž ovlivňuje jeho volbu při nákupu. Nakupované zboží označené pro spotřebitele jemu známou ochrannou známkou bude častěji preferováno před zbožím, které takové označení postrádá. Pro vlastníka ochranné známky to znamená větší poptávku po jeho produktech a tedy větší hospodářský prospěch. Ochranné známky mají proto v obchodním styku vysokou hodnotu a není divu, že se jejich vlastníci snaží zabránit užívání jejich ochranné známky jiným subjektem.

Proto, aby ochranné známky plnily svůj účel, jsou pro jejich tvorbu stanovena určitá kritéria. Jde především o jejich originalitu a nevšednost, dobrou rozlišovací schopnost od již zapsaných známek, zavedených a používaných, neměnnost jejich vzhledu, časovou stálost, všestrannou použitelnost na různém materiálu apod.^[1]

Ochranné známky mohou mít podobu slovního označení (slova, jména, číslice), slovního označení v grafické podobě, obrazového označení (kresby), prostorového označení (tvary výrobků, jejich obalů apod.), případně kombinovaného označení. Neoprávněné zásahy do práv k ochranným známkám budou ze stran držitelů doménových jmen hrozit především v případech slovních označení, případně slovních označení v grafické podobě. Doménové jméno je totiž posloupností znaků a číslic.

Slovo tvořící ochrannou známku musí mít především rozlišovací schopnost, tj. musí vykazovat prvky originality schopné odlišit toto slovo od jiných. Tyto předpoklady splňují především slova fantazijního původu vytvořená výrobcem určitého zboží nebo poskytovatelem konkrétní služby.

Ochranné známky jsou v českém právním řádu upraveny zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOZ). Ochrannou známkou může být dle ustanovení §1 ZOZ za podmínek stanovených  tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal,  pokud  je  toto  označení  způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.

Podmínkou, aby se takové označení požívalo ochrany ochranné známky, je registrace u příslušného orgánu. Na území České republiky jde především o ochranné známky zapsané v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví, takové jsou označovány jako národní ochranné známky. Stejné účinky jako národní ochranné známky mají také mezinárodní ochranné známky^[2] a ochranné známky Společenství.^[3] V prvním případě jde o ochranné známky zapsané v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví (dále jen WIPO) na základě mezinárodní přihlášky, v tomto případě hovoříme o mezinárodní ochranné známce. Ve druhém případě jde o ochranné známky zapsané v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále jen OHIM), tzv. ochranné známky Společenství. Z principu podmínky registrace označení u příslušného orgánu tvoří výjimku tzv. všeobecně známé známky ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví^[4] a Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví.^[5] V tomto posledním případě se jedná o takové ochranné známky, které nejsou na našem území registrovány nebo přihlášeny, přesto je jim poskytována ochrana, jako kdyby byly.

Označení, které nemá rozlišovací schopnost, tj. takové označení, které není natolik originální, aby odlišovalo zboží nebo služby, nemůže být předmětem zapsáno jako ochranná známka a není tudíž předmětem ochrany v uvedeném smyslu. Ve vztahu k doménovým jménům jsou problematická především popisná označení a druhová označení.

Popisná označení definují vlastnosti výrobku v nejširším smyslu, proto mohou být použita na výrobky či služby pocházející od různých podnikatelů a nemohou být blokována pouze pro jednoho. Podobně druhové označení, které definuje určitý druh zboží nebo služeb (např. minerálka, holičství apod.). Užívání tohoto označení nemůže být privilegováno pouze jedinému subjektu, protože jeho označení je součástí běžné mluvy bez spojení s konkrétním podnikatelem, zbožím či službami. Opět ve vztahu k doménovým jménům lze jako problematické zmínit např. advokati.cz. Advokát je druhové označení profesního stavu, proto nemůže být chráněno ochrannou známkou. Přesto blokace tohoto pojmu ve prospěch jediného subjektu znamená jeho neoprávněné zvýhodnění vůči ostatním.^[6] Užívání takové domény je způsobilé k zachycení všech potenciálních klientů žalované advokátní kanceláře, kteří vyhledávají advokáty pomocí výše uvedeného přímého způsobu zadání označení advokátní profese. Tím je znemožněno konkurujícím advokátům nabídnout příslušnému okruhu klientů své služby a je zmařena možnost věcného srovnání těchto služeb.^[7] Na tento případ lze aplikovat právo ochrany proti nekalé soutěži. Z hlediska právní úpravy ochranných známek vyplývají ve vztahu k doménovým jménům dvě základní zásady známkoprávní ochrany mající pro tuto oblast zásadní význam, totiž zásada speciality a zásada teritoriality.^[8]

Zásada speciality ochranných známek se projevuje především v tom, že vlastník ochranné známky má dle ustanovení § 8 odst. 1 ZOZ  výlučné právo ochrannou známku užívat a to ve spojení s konkrétními výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Do pojmu „užívat“ lze zahrnout rovněž právo zřídit si doménové jméno odpovídající slovnímu znění ochranné známky.

Právo vlastníka užívat ochrannou známku je označeno zákonem jako „výlučné“, tj. nikdo jiný nesmí v obchodním styku, bez souhlasu vlastníka ochranné známky, užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána. V ustanovení § 8 odst. 2 ZOZ jsou rozvedeny také další případy zákazu užívání, tak např. nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat označení, u něhož může vzniknout pravděpodobnost záměny s ochrannou známkou na straně veřejnosti. To stejné platí i v případě pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou a v dalších případech.

Za užívání v obchodním styku se v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 ZOZ považuje zejména umísťování označení na výrobky nebo jejich obaly, nabídka výrobků pod tímto označením, jejich uvádění na trh nebo skladování za tímto účelem anebo nabídka či poskytování služeb pod tímto označením, dovoz nebo vývoz výrobků pod tímto označením, užívání označení v obchodních listinách a v reklamě.

 Zásada speciality, tedy vázanost ochrany pouze na určité výrobky a služby, se může vůči doménovým jménům negativně projevit v tom směru, že pokud by pod doménovým jménem byly nabízeny produkty jiné nebo by šlo o pouhou spekulativní registraci doménového jména, vlastník ochranné známky shodné s tímto jménem by se úspěšně ochrany nemohl dovolat. ZOZ umožňuje ochranu pouze vůči některým typům spekulativního jednání prostřednictvím uvedených ustanovení § 8 odst. 1. V ostatních případech bude nutno použít ochrany práva proti nekalé soutěži.

Druhá zásada, zásada teritoriality, je spojena s místní působností registrace ochranné známky. Ochranné známky se registrují pro území určitého státu, případně více států. Jejich právní ochrana je pak omezena pouze pro ty státy, kde byla registrována. Z toho vyplývá, že např. jedna ochranná známka může být ve dvou různých státech registrována dvěma různými subjekty. Jak bylo výše uvedeno, doménové jméno je na rozdíl od toho ve světě jedinečné. Nelze tedy pro oba vlastníky totožné ochranné známky registrovat totožná doménová jména. V případě registrace domény na úrovni gTLD (např. .com) bude oprávněn k registraci pouze jeden z nich a to na základě principu first come first serve. Do jisté míry věc zjednodušují mezinárodní ochranné známky a ochranné známky Společenství, které rozšiřují teritoriální působnost známkoprávní ochrany (vždy v souladu s národním právem určité země, případně právem komunitárním).

Pro držitele doménového jména, které bylo registrováno dříve než ochranná známka jiné osoby, je důležité ustanovení § 10 odst. 2 ZOZ, podle kterého je vlastník ochranné známky v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky. V případě konfliktu mezi doménovým jménem a ochrannou známkou bude zjišťováno, čí právo je k užívání doménového jména silnější, případně které právo bylo registrováno dříve. Pokud byla dříve registrována ochranná známka, její vlastník vyjde z případného sporu jako vítěz s právem doménové jméno užívat. Je proto dobré, aby ten, kdo si chce zaregistrovat doménové jméno, nejprve zjistil, jestli zvolené označení nebude zasahovat do již existujícího práva k ochranným známkám (případně jiným právům). Pokud taková ochranná známka již existuje, je dále potřeba zjistit, pro jaké výrobky či služby byla zapsána. Zajímavé v tomto směru je rozhodnutí ve věci doménového jména ceskapojistovna.cz[9], kde soud konstatoval, že oproti právu žalobce nerušeně užívat předmětné označení (ochrannou známku) Česká pojišťovna i v internetové síti jako doménové jméno, nestojí relevantní rovnocenné (event. ještě silnější) právo prvního žalovaného, časová priorita v přihlášení u registrátora k uznání práva prvního žalovaného nepostačuje.

Vlastník ochranné známky se může svých práv domáhat u soudu. Oblast vymáhání práv z průmyslového vlastnictví upravuje zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví).^[10] Vymáhat práva podle tohoto zákona je oprávněn vlastník ochranné známky, případně nabyvatel licence. Nabyvatel licence může vymáhat práva jen se souhlasem vlastníka. Souhlas se nevyžaduje, jestliže ve lhůtě 1 měsíce od doručení oznámení nabyvatele o porušení či ohrožení práva nezahájil vlastník ochranné známky řízení ve věci porušení či ohrožení práva sám.

Došlo-li k neoprávněnému zásahu do práv, může se oprávněná osoba domáhat u soudu toho, aby se porušovatel zdržel jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení práva (nárok zdržovací), a následky ohrožení nebo porušení byly odstraněny (nárok odstraňovací). Příkladem uplatnění obou nároků ve sporech o doménová jména je spor o doménové jméno ostrava.cz.^[11] V uvedeném rozhodnutí byl prvním žalovaným držitel doménového jména a byla mu uložena povinnost zdržet se jakékoliv dispozice s doménovým jménem ostrava.cz (tj. uplatnění nároku zdržovacího). Druhým žalovaným byl CZ.NIC, z.s.p.o, kterému byla uložena povinnost provést změnu registrace subjektu držitele domény ostrava.cz tak, aby jako držitel této domény byl zapsán namísto prvního žalovaného žalobce.

Oprávněná osoba má také právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práv způsobena nemajetková újma. Přiměřené zadostiučinění může spočívat i v peněžitém plnění. Soud může na návrh stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění paušální částkou, nejméně ve výši dvojnásobku licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Jestliže porušovatel při výkonu činností nevěděl ani nemohl vědět, že svým jednáním porušuje práva, paušální částka je stanovena nejméně ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Při rozhodování soud přihlédne ke všem odpovídajícím okolnostem, jako jsou například nežádoucí hospodářské důsledky včetně ztráty zisku, které oprávněná osoba utrpěla, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, jako je například morální újma způsobená oprávněné osobě porušovatelem.

Závěr

Důvodem existujících konfliktů mezi registrovaným doménovým jménem a ochrannou známkou je mimo jiné také možnost registrace doménového jména bez předchozího autoritativního přezkumu, zdali stejné označení není používáno již jiným podnikatelem, jako ochranná známka. Lze se zamyslet nad otázkou, proč takové předcházející zjištění není zahrnuto do podmínek registrace doménového jména. Kořeny tohoto principu je možno zřejmě nalézt v povaze zrodu a tvorby Internetu, jako svobodného prostoru bez všem nadřazené moci, prostoru, který si vytvářejí sami uživatelé Internetu. Otázkou ovšem je, zdali s postupující „komercializací“ Internetu, jehož prostřednictvím se uskutečňuje stále více a více obchodů nemalého objemu, si tato situace nevyžaduje změnu. Podmínky registrace jednotlivých TLD si stanovují správci příslušných domén, tedy v případě České republiky CZ.NIC, z.s.p.o. Je na něm, zdali takové pravidlo do svých registračních podmínek zakomponuje či nikoliv. Praktická proveditelnost takového kroku by jistě narážela na nemalé problémy technického charakteru, ale jistě by přinesla užitek.

---

[1] Blíže viz např. HORÁČEK, R. ČADA, K., HAJN, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání, Praha: C.H.Beck 2005, s. 295.

[2] Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb., a Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek sjednaný v Madridu dne 27. června 1989, uveřejněný pod č. 248/1996 Sb.

[3]  Nařízení Rady Evropských společenství č. 40/94 z 20. prosince 1993 o ochranné  známce Společenství, Nařízení Rady Evropských společenství č.  3288/1994 z 22. prosince 1994, kterým se mění nařízení č. 40/94.

[4] Pařížská  úmluva  na  ochranu  průmyslového  vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu   dne  2.  června  1911,  v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června  1934,  v  Lisabonu  dne  31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července  1967,  uveřejněná  pod  č.  64/1975 Sb., ve znění vyhlášky č.  81/1985 Sb.

[5] Příloha  1C  Dohody  o  zřízení  Světové obchodní organizace (WTO), uveřejněné pod č. 191/1995 Sb.

[6] Známým v této věci se stalo rozhodnutí německého soudu ve věci Rechtsanwaelte.de (advokáti).

[7] Blíže viz  KUPKA P. Doménová jména a poskytování právních služeb na Internetu, BA 2004/3, str. 21.

[8] Blíže viz PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K., Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde 2000, s.143.

[9] Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání ve věci doménového jména „ceskapojistovna.cz“, sp.zn. 2 Cm 290/2001-39.

[10] Jde o zákon, který zapracovává směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví.

[11] Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o ochraně proti neoprávněnému použití názvu právnické osoby,  sp.zn. 5 Cm 85/2001-64.