Pokud jde o pojem doménového jména, v českém právním řádu nenalezneme právní předpis, který by problematiku doménových jmen blíže upravoval.[1] Autorovi jedinou známou zmínkou o doménovém jménu je ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) ve znění pozdějších předpisů, kde je explicitně stanoveno, že za obchodní sdělení se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty. Co to je doménové jméno se však dočíst nelze. Pro právní vymezení doménového jména je proto nutné použít stávající právní instituty známé z jiných právních předpisů. K této problematice existuje celá řada mnohdy protichůdných názorů, které budou na následujících řádcích blíže rozebrány.
Pro objekty nacházející se uvnitř počítačové sítě Internet platí, že mají virtuální povahu a doménové jméno je svou povahou právě takový virtuální, nehmotný objekt, který může být předmětem právních vztahů, o čemž svědčí například smlouvy, které doménové jméno převádějí z jednoho držitele na druhého apod. Pro bližší vymezení pojmu předmět právního vztahu je nutno v podmínkách českého práva použít základní právní předpis soukromého práva, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ), konkrétně ustanovení § 118 uvedeného zákona.
Ustanovení § 118 odst. 1 ObčZ stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Základní otázka tedy zní, do které z těchto skupin lze doménové jméno zařadit.
Začněme otázkou, jestli lze doménové jméno považovat za věc. Pokud jde o pojem věc, platný právní řád s její legislativní definicí nepočítá.[2] Právní teorie[3] i svého času platná právní úprava obsažená v zákoníku mezinárodního obchodu[4] vycházejí z koncepce věci jako hmotného předmětu nebo ovladatelné přírodní síly, která slouží potřebám lidí. Vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno o doménových jménech jako virtuálních objektů Internetu, je zřejmé, že právě uvedené definici věci neodpovídá. Virtuální objekt představovaný daty umístěnými na serveru nebo právě putujícími po síti mezi jednotlivými koncovými body nelze zjevně považovat za hmotný předmět ani za ovladatelnou přírodní sílu.
Dalším z předmětů občanskoprávních vztahů jsou práva, pokud to jejich povaha připouští. Subjektivní právo je definováno jako právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem.[5] Subjektivní práva lze rozlišit na absolutní a relativní. Mezi absolutní práva v našem právním řádu patří právo vlastnické a jiná věcná práva, práva k nehmotným statkům, všeobecná osobnostní práva a právo na nabytí zděděného majetku. Jde o výčet, který může být rozšířen pouze zákonem. Základním věcným právem je právo vlastnické, které je v literatuře definováno jako absolutní právo spočívající v nezávislé moci vlastníka ovládat hmotnou věc. Dle výkladu mohou být předmětem vlastnického práva pouze věci hmotné.[6] K jiným než hmotným věcem mohou existovat práva podobná právu vlastnickému. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že doménové jméno nemůže být předmětem vlastnického práva, protože není věcí v právním smyslu. Proto v praxi používané pojmy jako „vlastník doménového jména“ nejsou založeny na platném právním řádu a nelze se v souvislosti s nimi domáhat procesní ochrany prostředky sloužícími k ochraně práv vlastnických. V současné době k doménovým jménům neexistuje žádné absolutní právo, byť vzhledem k nehmotné povaze doménových jmen mají nejblíže k tomu být předmětem ochrany práv k nehmotným statkům (k tomu viz dále). K tomu je možné dodat také úvahu, že jakmile bylo jednou doménové jméno registrováno, práva k registrovanému doménovému jménu působí de facto erga omnes, neboť registrace zakládá výlučné užívání doménového jména nezávisle na ostatních subjektech. Osoba mající oprávnění k doménovému jménu má právo jej užívat, dle svého uvážení s ním nakládat, tj. především převést na jinou osobu, dokonce i zřídit zástavní právo apod. Tato práva jsou blízká vymezení práv vlastnických, a proto se někteří autoři přiklání k názoru, aby se v souvislosti s právy k doménovým jménům hovořilo o tzv. quasi vlastnickém právu.[7]
V odborných diskusích, zejména na Internetových fórech, bývá doménové jméno někdy vnímáno jako právo relativní.[8] Na rozdíl od práv absolutních, které působí vůči všem (erga omnes), práva relativní působí pouze vůči konkrétně určené osobě (inter partes). Z tohoto pohledu by právo k doménovému jménu bylo vnímáno jako soukromoprávní dvoustranný závazkový vztah vznikající na základě smlouvy mezi držitelem doménového jména a správcem domény (resp. pověřeným registrátorem). Relativní povaha takového vztahu předpokládá, že oprávnění jedné strany odpovídá korespondující povinnosti strany druhé. Autor této práce se neztotožňuje s právě uvedeným postojem a je toho názoru, že doménové jméno je předmětem relativního práva nikoliv relativní právo samotné (viz dále k povaze doménového jména jako nechráněného nehmotného statku).
Do třetice jsou mezi předměty občanskoprávních vztahů řazeny jiné majetkové hodnoty. Majetkové hodnoty jsou takové hodnoty, které jsou ocenitelné penězi. Mezi takové jiné majetkové hodnoty lze řadit například ochranné známky, obchodní firmu, know-how, apod., a to bez ohledu na to, jestli k danému předmětu existuje absolutní právo či nikoliv. Doménová jména jsou právě do kategorie jiných majetkových hodnot nejčastěji zařazována.[9] Také autor této práce se přiklání k názoru brát doménové jméno jako jinou majetkovou hodnotu ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 ObčZ a to konkrétně jako nechráněný nehmotný statek. K tomu je však potřeba uvést argumentaci a vypořádat se s některými námitkami proti této koncepci.
Jako nehmotné statky lze obecně definovat takové statky, které mohou být předmětem společenských vztahů a to bez ohledu na své vyjádření v hmotné podobě.[10] Mezi ně řadíme především ochranné známky, vynálezy, patenty, autorská díla, obchodní firmy atd. Definičním znakem těchto práv je tzv. potenciální ubiquita, tj. schopnost být kdykoliv a na jakémkoliv místě současně i následně vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů bez újmy na jeho podstatě či funkci. Pohledy na to zda jsou či nejsou, doménová jména nehmotnými statky se v české literatuře liší. Některé prameny uvádějí, že o nehmotný statek nemůže jít a své stanovisko odůvodňují absencí uvedené potenciální ubiquity.[11] Z povahy doménového jména jako virtuálního objektu Internetu, jehož užití je podmíněno přístupem k Internetu a zadáním do adresového řádku prohlížeče (např. Explorer, Mozilla Firefox) však vyplývá možnost jeho užít neomezeným počtem subjektů připojených k síti. Ovlivnit obsah toho, co se objeví po zadání doménového jména v prohlížeči, má samozřejmě pouze jeho držitel, to však nemá vliv na jeho dostupnost, resp. vnímání a užívání jinými subjekty.
Názor, že se nejedná o nehmotný statek, bývá někdy opírán také o vymezení předmětů práv duševního vlastnictví tak, jak ji definuje mezinárodní organizace duševního vlastnictví World Intellectual Property Organization (WIPO), která ve svých dokumentech doménová jména mezi předměty duševního vlastnictví nezahrnuje.[12]
Na rozdíl od toho jiné prameny v souvislosti s doménovými jmény hovoří dokonce o novém druhu duševního vlastnictví.[13] Dle jiných je podobně doménové jméno řazeno mezi tzv. nechráněné nehmotné statky.[14] Nehmotné statky nechráněné jsou takové, které nemají zvláštní právní ochranu, která by k nim stanovila absolutní výlučná práva. Mezi takové řadíme např. know-how, zlepšovací návrh, logo a jiná označení.
Autor této práce tedy zastává názor, že z hlediska hledání právní povahy doménových jmen jsou jim svým charakterem nejbližší právě nechráněné nehmotné statky, a jako takové jsou předmětem soukromoprávních vztahů jako jiná majetková hodnota. Z uvedeného však nelze za stávající stavu vyvozovat závěr, že získáním doménové jména (tj. jeho registrací v registru CZ.NIC) vzniká právo srovnatelné s právy k ochranným známkám nebo obchodním firmám. Tuto skutečnost potvrzují také soudní rozhodnutí vydané v České republice.[15] Doménová jména plní rovněž funkci identifikační, lze je proto zařadit mezi nezapsaná označení, [16] ke kterým ovšem nevzniká absolutní právo. Osoba, která má relativní právo k doménovému jménu vzniklému registrací u příslušného rejstříku, bude dále v této práci označována jako držitel doménového jména.[17]
[1] Na rozdíl od toho v USA byl přijat Anti-cybersquatting Consumer Protection Act, který oblast doménových jmen upravuje v rámci zákona o ochranných známkách. Takový zákon je však v mezinárodním měřítku spíše výjimkou. V Evropě upravuje zvláštním zákonem svou národní doménu Finsko.
[2] Na rozdíl od toho, koncepce návrhu nového občanského zákoníku, definuje pojmy věc, věc hmotná, věc nehmotná v ustanoveních § 449 a následující. Dostupné na www: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html (citováno dne 24.3.2009)..
[3] Např. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA J., a kol.: Občanské právo hmotné, svazek I., ASPI 2002 s. 225.
[4] Zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu.
[5] K tomu blíže viz např. BOGUSZAK J., ČAPEK J., VEVERKA V.: Základy teorie práva, CODEX 1994,s. 79.
[6] KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA J., a kol.: Občanské právo hmotné, svazek I., ASPI 2002 s. 263.
[7] PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K., Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde 2000, s. 49.
[8] Tento názor zaujímá např. SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména, 2003, dostupný z www: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=132115 (citováno dne 15.10.2008).
[9] Viz např. SMEJKAL, V., a kol.: Právo informačních technologií, C.H.Beck, 2004, s. 591; MATEJKA,J.: Foneticky zaměnitelné domény a související otázky - aktuální vývoj a stav v právu ČR,.dostupný z www: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=98892 (citováno dne 15.10.2008); EMR, D.,KROFT M.,: Přejete si zastavit doménové jméno?, dostupné na www: http://www.epravo.cz/top/clanky/prejete-si-zastavit-domenove-jmeno-15260.html?mail (citováno dne 15.10.2008).
[10] KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA J., a kol.: Občanské právo hmotné, svazek III., ASPI 2002 s. 182.
[11] PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K., Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde 2000, s.47.
[12] WIPO Intellectual Property Handbook: Policy, Law and Use, 2004, dostupné z http://www.wipo.int/export/sites/www/about-ip/en/iprm/pdf/annex.pdf (citováno dne 20.10.2008)
[13] SMEJKAL, V., a kol.: Právo informačních technologií, 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 605.
[14] BOHÁČEK, M., JAKL, L.: Právo duševního vlastnictví, Praha: Oeconomica 2002, s. 149; TELEC, I. Cybersquatting formou neoprávněného útoku na název obce prostřednictvím doménového označení. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno: Masarykova univerzita, 2000, vol. Roč. 8, no. 3, s. 320.; BETTINGER, T.: Domain Name Law and Practise, Oxford University Press 2005, s. 226.
[15] Např. rozhodnutí krajské soudu v Plzni o předběžném opatření ve věci doménového jména www.quilt.cz. Soud v tomto rozhodnutí došel k názoru, že registrace doménového jména nemá žádný statut jako ochranná známka či obchodní jméno a je tak pouze na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. K tomuto rozhodnutí viz dále.
[16] To znamená nepodléhající zápisu u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky nebo jiného správního úřadu.
[17] Tento pojem odpovídá terminologii nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace.
Žádné komentáře:
Okomentovat